Týrání!
25. 12. 2007
Jaké zacházení si zaslouží zvířata? Nemusíme být vegetariáni, ale jsou to přece živočichové tak jako my...
Mnoho lidí si představuje farmaření tak, jak to prezentují komerční televize - obilné pole, jednu nebo dvě krávy a ovce šťastně se pasoucí a slepice na dvorku. Ale skutečnost je bohužel velice odlišná! Malé farmy ještě sice existují, ale poptávka po levném mase přinutila většinu chovatelů, aby používali intenzivní metody.
Bioprodukce má oproti obvyklému chovu určité nevýhody. Například když je zvíře nemocné, nemůžou se mu dát antibiotika. Náklady jsou vyšší a "výroba" je složitější.
Dnes existují drůbežárny s drátěnými klecemi 50 cm x 50 cm se skloněnou drátěnou podlahou. V jedné kleci je pět slepic a několik klecí je na sobě. Samozřejmě, klecové baterie jsou čisté a hygienické, slepice jsou v teple a chráněné před predátory, ale nemůžou mávat křídly ani pořádně pročistit peří. Drátěné podlahy jsou ostré a slepice mají zraněné nohy a polámané drápy. Navíc v klecích není sláma a slepice nemůžou hrabat a zobat, a tak klovají jedna do druhé a občas mají všechno peří vytrhané.
Agrární ministři EU se usnesli, že od roku 2012 zruší dnešní klecové chovy slepic. Znamená to, že od roku 2003 musí být základní plocha pro slepice rozšířena ze 450 cm2 na 550 cm2 a od roku 2012 to musí být 750 cm2 s bidýlkem a hnízdem. Klece tedy nejsou zrušeny, pouze se budou vyrábět o něco málo zvětšené. Velkochovatelé ztěží investují miliony do kompletní přestavby na chov slepic bez klecí, anebo se rozhodnou snížit na polovinu svoji produkci… Slepice tedy budou trpět dále dokud spotřebitelé nezačnou masově bojkotovat nákup vajec z klecových chovů!
Telata jsou odebrána matkám, když mají dva týdny. Jsou zahnána do malých, temných klecí s betonovou podlahou bez podestýlky. Telata si nemůžou pohodlně lehnout ani se vůbec otočit! Jsou krmena tekutou mléčnou stravou s nízkým obsahem železa a vlákniny. Když mají šest měsíců, jsou zabita.
Zabránit tomuto krutému "výrobnímu procesu" můžeme tím, že si nebudeme objednávat telecí maso v restauracích.
Mnozí už slyšeli o převozu koní na jatka, mnozí ne. Ovšem všichni s tímto odporným činem mlčky souhlasíme. Ročně zemře několik tisíc koní a poníků při převozu přes Českou republiku. Koně putují z Polska do Itálie, čili jedou přes Českou republiku. Na jatka se dávají koně staří a nemocní, ale i mladí a zdraví. Zvířata zažijí otřesný zážitek, který končí jak jinak než smrtí...
Koně jsou přinuceni celou cestu stát v malém prostoru, a přitom jízda trvá někdy i týden. Nedostávají vodu a krmivo, protože je to prý zbytečná investice. Mnoho koní cestou klopýtne a upadne. Tihle chudáci ovšem už nikdy nevstanou, protože jsou následně ostatními koňmi ušlapáni.
Nejhorší na tom je, že ČR s tímto hnusným činem souhlasí. Je totiž sepsaná smlouva mezi Polskem, Českem a Itálií, kde Česká republika souhlasí s převozem koní na jatka do Itálie.
V České republice existují majitelé nejen koní, kteří své "miláčky" týrají, a pak je posílají na jatka. Tito majitelé porušují zákon, ve kterém je přísný zákaz týrání nejen koní, ale všech zvířat!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář